6. Zajištění životního standardu, aneb jak na dlouhodobé rezervy (12. červenec 2012)

Téma šesté kapitoly WŠFG doplňuje systém tvorby dlouhodobých rezerv, o kterém bylo pojednáno ve druhé kapitole, jenž lze považovat za nejkomplikovanější. Tato kapitola se zabývá zabezpečením životního standardu za různých životních situací.


Úvod

V článku Jak na dlouhodobé rezervy (viz 5. kapitola WŠFG) jsme hovořili o tvorbě úspor na stáří, nyní se detailněji podíváme na to, jak si zajistit životní standard v případě dlouhodobého výpadku příjmů vlivem invalidizujícího onemocnění nebo úrazu.

Právě závažná onemocnění, která poškozují funkční harmonii našeho organismu jako celku a často ústí v omezení pracovní schopnosti různého stupně, podobně jako vážné úrazy, jsou těmi, které významně ohrožují náš rodinný rozpočet, snižují životní standard a v souvislosti s tímto ovlivňují vztahy a celkovou rodinnou pohodu. Výskytu těchto situací lze předcházet zejména prevencí, kdy např. vyváženou stravou a pohybovými aktivitami můžeme udržovat náš organismus v dobré fyzické, ale i duševní kondici, stejně tak vyhýbáním se rizikovým aktivitám předejít různým úrazům. Nicméně svět, stejně jako náš život, není černobílý a ani prevence není zárukou, že se takovýmto situacím vyhneme, neboť působí i vnější faktory, které náš zdravotní stav ovlivňují, jako např. kvalita potravin, vliv pasivního kouření, koncentrace škodlivin v potravě a ovzduší, stresové životní okolnosti, jednání ostatních lidí při práci, na silnici za volantem vozu apod.

Článek

Začněme modelovou situací, kdy např. žena (ročník 1982) s jedním dítětem ve věku 6 let, je samoživitelkou, její příjem činí 19 717 Kč čistého (tj. 24 000 Kč brutto, superhrubá mzda 32 160 Kč), splátka hypotéky ve výši 1,5 mil. Kč s 30letou splatností na byt 1+kk činí 7 300 Kč, náklady na bydlení 2 800 Kč (elektřina, voda, fond oprav apod.), jídlo 4 300 Kč a další. Celkové nezbytné výdaje domácnosti (výčet viz blíže 2. kapitola WŠFG) představují celkem cca 18 000 Kč měsíčně; tento příjem je tedy nezbytný pro to, aby chod rodiny nebyl narušen. Pokud ale žena onemocní na dobu 30 dní, pak její příjem poklesne na cca 12 512 Kč (náhrada mzdy od zaměstnavatele 8 669 Kč do 21. dne pracovní neschopnosti a nemocenské 3 843 Kč vyplácené státem od 22. dne, přičemž se započítávají pouze pracovní dny, nikoli kalendářní). Denní redukovaný vyměřovací základ tedy pro tuto ženu je 711 Kč a vyplacené nemocenské za každý další jeden měsíc pracovní neschopnosti by činilo cca 13 438 Kč, tedy žádný bouřlivý nárůst! (Poznámka: Ve výpočtech uváděná zkratka „cca“ neznamená, že by pravidla nebyla přesně definována, ale pro skutečně přesný výsledek je zapotřebí znát mzdy za předchozí měsíce, z jejichž průměru se náhrada vypočítává.) Pokud tedy žena nemá připravené finanční rezervy, pak se může dostat vlivem krátkodobé nemoci nebo úrazu do finančních potíží, a to již v prvním měsíci, kdy jí bude chybět na nezbytné výdaje cca 5 488 Kč. V takovýchto případech zpravidla řada lidí sahá po kreditní kartě nebo čerpá kontokorentní úvěr – otázkou však zůstává, zda lze neochvějně počítat s tím, že příčina poklesu příjmů odezní. Nicméně dluh zůstává! Jak to? Chybělo totiž 5 488 Kč a ty je třeba vrátit splacením kreditní karty nebo kontokorentu. V dalším měsíci vrátí žena 1 717 Kč, které ji přebývají měsíčně nad nezbytnými náklady, ale ze zbytku už začíná platit úroky na kreditní kartě (v průměru 24 % p.a. po cca 45denním bezúročném období), nebo z kontokorentu hned prvním dnem vyčerpání (v průměru 16 % p.a.). Potenciál splatit tedy 1 měsíční výpadek příjmů má žena za 3,2 měsíce, a to bez uvažování splacení úroků. Vidíme, že situace je poměrně závažná, nejsou-li krátkodobé rezervy, a proto je třeba po dobu jejich tvorby toto riziko zajišťovat pojištěním, konkrétně pracovní neschopností. Nicméně situace může být daleko závažnější a onemocnění či úraz způsobí snížení pracovní schopnosti a po jednom roce přejde žena do některé z forem invalidního důchodu. Nemocenské se poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti, výjimečně po dobu delší, je-li prognóza plného uzdravení, aniž by musel být poskytován invalidní důchod.

Invalidní důchod je vyplácen v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dospělého člověka, který vede k poklesu pracovní schopnosti, a to nejméně o 70 % u 3. stupně, nebo o 50 až 69 % u 2. stupně či o 35 až 49 % u 1. stupně invalidity; toto je rozhodováno lékaři posudkové služby OSSZ v souladu s vyhláškou č. 359/2009 Sb. Důchod se vyplácí po dobu trvání invalidity, nejdéle však do vzniku nároku na starobní důchod. V našem konkrétním případě by invalidní důchod přibližně činil u 3. stupně 12 052 Kč, u 2. stupně 7 161 Kč a 1. stupně invalidity 5 530 Kč měsíčně.

Nezbytnost vytváření rezerv a potřeba pojištění je z uvedeného příkladu naprosto zřejmá a je jen na nás, zdali v rámci prevence tak učiníme nebo to ponecháme osudu. Osobně si myslím, že štěstí přeje připraveným, a to v jakémkoli ohledu.

Otázky a odpovědi

Jak velké je třeba mít rezervy na neočekáváné výdaje?

Budeme-li vycházet z předcházejícího článku a modelového příkladu, pak krátkodobá rezerva dle doporučení o rezervách (viz 2. kapitola WŠFG) by činila alespoň 108 000 Kč. Pokud není taková rezerva vytvořena, je vhodné riziko pro případ nemoci nebo úrazu pokrýt alespoň připojištěním pracovní neschopnosti ve výši chybějícího příjmu. Tato částka bude odpovídat rozdílu minimálně nezbytných výdajů (optimálně výši čisté mzdy) a výplaty náhrady mzdy a nemocenské, tj. 5 488 Kč měsíčně. Vezmeme-li v úvahu 30 kalendářních dnů v měsíci, potom denní odškodné pracovní neschopnosti musí odpovídat alespoň 183 Kč (optimálně 241 Kč). Zpravidla je denní odškodné pracovní neschopnosti vyplácenopo karenční lhůtě 28 dní, tedy od 29. dále, lze sjednat i dobu kratší, nicméně za vyšší pojistné. Na překlenutí karenční lhůty, kterou pojišťovna nebude plnit, je třeba mít připravenu finanční rezervu. V případě dlouhodobého výpadku příjmů vlivem nemoci nebo úrazu je třeba jej kompenzovat opět rezervami nebo pojištěním. Taková rezerva by měla v uvedeném případě činit alespoň 2 498 160 Kč (počet měsíců krát výše deficitu). Deficit v rodinném rozpočtu bude při 3. stupni invalidity (důchod cca 12 052 Kč měsíčně) činit 5 948 Kč pro doplnění nezbytných výdajů (a 7 665 Kč pro doplnění původní mzdy, celková rezerva 3 219 300 Kč). Není příliš mnoho lidí, kteří mají takové finanční prostředky k dispozici, proto je lépe přesunout potenciální riziko na pojišťovnu. Pojistná částka v případě kompenzace do výše nezbytných výdajů je 1,5 mil. Kč (1,9 mil. Kč pro kompenzaci do výše čistého příjmu). Jak je možné, že je to méně, než předchozí výpočet? Uvážíme-li teoreticky, že žena přejde do invalidního důchodu 3. stupně, pak jí bude pojišťovnou vyplacena částka 1,5 mil. Kč. Tuto částku po poradě s odborníkem začne zhodnocovat tak, aby jí umožňovala pravidelné čerpání ve výši 5 948 Kč měsíčně, jako doplněk invalidního důchodu vypláceného státem, a dosáhla průměrného dlouhodobého nominálního zhodnocení zbývající části na 35letém horizontu 6 % p.a.; uvažujeme-li průměrnou 2,5% inflaci, potom reálný výnos po přepočtu je 3,41 % p.a. Pokud ještě pojištění umožní, aby se pojistná částka po dobu jejího trvání lineárně snižovala k nule, podobně jak klesá potřeba pojištění a rostou tvořené úspory, pak tento komplexní způsob nastavení a plánování má za následek výrazné snížení nákladů na pojistné placené za konkrétní riziko.

Jak mám mít nastaveno životní pojištění, nemá-li rezervy?

Opět vyjdeme z modelového příkladu v článku a nastavíme pojistnou smlouvu tak, aby odpovídala ženiným potřebám: pojištění smrti 1,5 mil. Kč alespoň ve výši hypotečního úvěru, lineárně klesající pojistná částka (dále jen LKPČ) po dobu 30 let, pojištění smrti úrazem 500 000 Kč po dobu 35 let (výrazně levnější riziko, doplněk smrti z jakýchkoli příčin), invalidita 2. a 3. stupně 1,5 mil. Kč LKPČ po dobu 35 let, trvalé následky úrazem s progresí od 0,5 % 800 000 Kč po dobu 35 let (výrazně levnější riziko, doplněk invalidity), závažná onemocnění 500 000 Kč LKPČ po dobu 30 let, zproštění od placení pojistného v případě 3. stupně invalidity (platí pojišťovna) po dobu 35 let, denní odškodné v případě pracovní neschopnosti 183 Kč po dobu 10 let (po vytvoření krátkodobých rezerv bude připojištění ukončeno). Celkové měsíční pojistné činí 1 221 Kč, přičemž pokud nechá žena pojištění doběhnout do svého konce (tj. 65 let), může ještě inkasovat uspořenou částku ve výši 387 042 Kč při 6 % p.a. zhodnocení. Jak máte Vy nastavenu svou pojistnou smlouvu? Kolik Vás stojí měsíčně? Máte dostatečné rezervy?

Jaký je rozdíl mezi trvalými následky a invaliditou?

Často bývají termíny invalidita a trvalé následky zaměňovány, přičemž je mezi nimi diametrální rozdíl. O invaliditě víme, že se jedná o sníženou pracovní schopnost, klasifikovanou v ČR do tří stupňů, nicméně zřídkakdy bývá pojišťována, i přestože statisticky spíše budeme do věku šedesáti let invalidní, než bychom zemřeli. Trvalé následky úrazem (dále jen TNÚ) se v případě pojistné události plní procentem ze sjednané pojistné částky, jejich výši stanovuje smluvní lékař pojišťovny na základě závažnosti TNÚ a s ohledem na oceňovací tabulky pojištění, které jsou zásadní pro určení rozsahu pojistného krytí. TNÚ bývají také často zaměňovány s tzv. denním odškodným za nezbytné léčení úrazu, což je částka, která je vyplácena za každý den léčby úrazu, aniž by úraz zanechal trvalé následky; patří mezi nejčastěji pojišťované riziko, protože psychologicky řada lidí ráda dostane ze své pojistky nějakou výplatu při úrazu (např. 4 500 Kč, tj. 100 Kč denně při 45denní léčbě), ale už neřeší, že daleko závažnější rizika, odpovídající již jednotkám miliónů korun pojistných částek, vůbec nemá pokryta. Progrese u TNÚ představuje, že při závažnějších následcích se pojistná částka navyšuje, standardně až 4násobně, tj. při TNÚ od 25 % do 50 % odpovídá dvojnásobku pojistné částky atd., od 75 % do 100 % pak 4násobku. TNÚ mohou vzniknout a přesto nemusí být invalidizující, např. anatomická ztráta koncového článku ukazováku dominantní ruky bude činit cca 5 %. Naopak invalidita vzniklá následkem onemocnění, které je např. součástí genetické výbavy jedince nebo následkem specifického způsobu pracovního zatížení, např. sedavé zaměstnání a rozvíjející se problémy páteře, nepatří do TNÚ. Pravděpodobnost, že se žena stane plně invalidní ve věku od 20 do 50 let je 7,5 %, u muže pak 17 %, a je statisticky významnější než úmrtí (ženy 5 %, muži 14 %). Invalidizující TNÚ tvoří v průměru napříč věkovými skupinami 5 až 9 % celkového počtu invalidních důchodců, přičemž TNÚ u 80 % výskytu všech úrazů se pohybují okolo 5 %. Už víte, proč řešit pojištění invalidity a proč některé pojišťovny se toho zdráhají?

Poznámky a související odkazy

Tento text byl rovněž publikován v měsíčníku Furt v pohoděročník VIIvydání 50červen 2012 společnosti MindSoft, s.r.o. Měsíčník o tom, jak si udržovat pohodu ve čtyřech základních oblastech života: v práci, v penězích, ve vztazích a ve zdraví.

MindSoft: Registrace k odebírání měsíčníku Furt v pohodě

Publikováno: 12.07.2012


Čtěte také:

Jak si nížit daňový základ 2021

AktuálněGlosy

David komentuje na E15, jak si snížit ještě do konce roku daňový základ, a to formou darů, jejichž odpočet byl pro letošek značně navýšen, nebo odpočtem úroků z hypotéky, kde se limit…

Jak si nížit daňový základ 2021

Jak se pojistit na střet se zvěří

AktuálněGlosy

David komentuje na E15, jak pojistit auto na srážku se zvěří, jaký je rozdíl mezi střetem se zvěří a zvířetem, jaká jsou úskalí pojištění a co je třeba zajistit, pokud ke srážce se zvěří…

Jak se pojistit na střet se zvěří

Pozůstalostní penze z penzijního…

AktuálněGlosy

David na E15 komentuje, kdy se dědí peníze a státní příspěvky z penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření. Problematika je celkem složitá vzhledem k mnoha variantám, ale…

Pozůstalostní penze z penzijního spoření